Březen 2012

Země, kde když je u nás dnes deset večer, je zítra šest hodin ráno

2. března 2012 v 15:10 | biamart |  Z cest

Název jsem původně chápal jako dvojsmyslný. Ale vlastně nevím proč, ta dvojsmyslnost jaksi unikla, snad proto, že s Japonskem se nelze srovnávat. Prostě se zde žilo a žije v paralelním světě. Ne jako, doopravdy. Tak, jak to znám z mých oblíbených béčkových i áčkových scifi filmů. A z těch scifi znám i něco, co bych přivítal jako nic jiného. Teleportaci. I to balení ještě dokážu zvládnout, těžce, velmi těžce, přiznávám, i tu cestovní horečku, stres, který pravidelně přichází již nejméně dvacet let, překonám a snad se nakonec tvářím přívětivě či dělám "mrtvého brouka". Ale ten let, těch více jak deset hodin v letadle, v sedačce, kde nejde nic, natož sedět, je pro mne utrpením neskonalým. Ne že bych záviděl, spíš se divím lidem, kteří dokáží vydržet téměř nehnutě, v jedné pozici, před sebou sem tam nějakou tu poživatinu nebo nejnovější hollywoodský "trhák" (uvozovky značí, že se nějak poslední dobou trháků neurodilo) nebo hru typu sudoku, golf či automobilové závody, a pak, prý, dokonce usnou!! Nechápu je a tak moc si přeji, aby nějaký chytrý člověk vymyslel způsob teleportace, vždyť už se to prý podařilo s nějakým atomem, tak v čem tkví ten problém???!!!