Listopad 2011

Isanghan jumal

10. listopadu 2011 v 22:08 | biamart |  Z cest

Byl to jeden z nejbláznivějších víkendů…. Rád cestuji, ale jen tak si zaletět na víkend do Malajsie nebo Karibiku, na Aljašku ani na pláž Karekare, známou z filmů Piano a o domorodém muži pronásledovaném jihoafrickým stopařem (jméno filmu jsem zapomněl a na netu se mi ho nepodařilo nalézt), to ne. Na víkend nejezdím ani na Jadran nebo do Vídně na vánoční nákupy. Bolest mi činí již jen pomyšlení na to, že se proplétám mezi tisíci a tisíci nákupní horečkou posedlých lidí. Ale i tato bolest bude malou součástí onoho podivného víkendu.

Navíc většinu víkendů v roce propracuji. Moje zaměstnání patří mezi ty životní chody a slasti poskytující a tudíž je de facto nepřetržité. Ne, nejsem řidič tramvaje ani pilot letadla, nepracuji v jaderné elektrárně, nesedím u pokladny v supermarketu ani nedržím pohotovost v krčské nemocnici.

A tak i tento bláznivý víkend byl pracovní, ale zároveň daleko, daleko od domova. O práci mluvit nebudu, ale o městě za sedmero horami a sedmero řekami ano. I když jsem ho poznal jen během krátkého, podivného víkendu.

Do Boeingu 777-200 na pražské Ruzyni jsem, spolu se Zuzkou a dalšími 259 lidmi, nastoupil ve čtvrtek, 20.10. v 19.30 našeho času, tj. v pátek, 21.10. ve 2.30 ráno tamního času a měl před sebou deset hodin sezení, hraní her a sledování filmů na obrazovce před sebou, popíjení vínka, koly, vody, kafe a pochutnávání si na večeři zvané Bibimbap, k jejímuž správnému "sestavení" dostanete i návod a, což bylo to nejnáročnější a nejméně úspěšné, pokusů o spánek nebo alespoň poskládání těla do pozice, v které by nebolelo a netrpělo.