Za okny pálí srpnové slunce
a mě se tak zoufale nechce nic dělat. Zvykl jsem si těch posledních pár týdnů na jeho žár, na hory, moře a horké letní noci a návrat do všední pracovní reality, zvláště v tomhle čase, který ještě natahuje ruce a láká k vodě, k popíjení s přáteli a k rozčilování se nad "chorvatským socialismem", bude těžký a nepříjemný. Nechce se mi psát do blogu, i když zážitků je jako vždy a snad i ty myšlenky, které čas od času proběhnou hlavou, by byly k ocitování.
