Květen 2009

Pod Jižním křížem II - Vitória, první krůčky neznámem

23. května 2009 v 19:59 | biamart |  Pod Jižním křížem
Přes půl roku se na tuto cestu chystám, abych den před ní stál bezradně před kufrem a drmolil: Už nikdy, už nikdy…

Několikrát se odkládala, tu z důvodu financí, tu z důvodu nekorektnosti agenta a pořadatelů, přesto jsem šest týdnů před možnou cestou započal injekčně zdravotní kůru, která mě stála půl výplaty: dvě dávky kombinované žloutenky, tyfus, meningokok a naposled žlutá zimnice, která mi dává nejvíce zabrat a ještě teď mi není dvakrát nejlépe. Doktor mě varoval, že jako následek tohoto očkování může vzniknout klasická viróza, projevující se vysokými horečkami. Jenže to bych musel být Angličan, protože tam se říká "žlutá horečka". U mne se to projevilo malátností, rýmou, chrapotem a klasickou, nezhoršující se (ale i tak nepříjemnou) bolestí v krku. V tomto stavu a s pocitem naprosté osamělosti jsem stál před kufrem a žadonil směrem k Zuzce: Nepouštěj mne!

Zářivá je… budoucnost

11. května 2009 v 22:30 | biamart |  Úvahy

Krize již pomalu odeznívá, nikoliv doopravdy, ale mizí aspoň z prvních stran novin. Totéž je možné říci i o té podivné chřipce, v této chvíli se cítím poněkud diskomfortně, jelikož mi chybí informace o tom, zda další jeden něco nechytl. A navíc, co říkáte dnešnímu počasí?? Hrůza, co?

Naštěstí, i když zdánlivě zcela obklopeni nebezpečím, mohu všechny přítomné ujistit, že naše budoucnost se vyvíjí příznivě, růžově, bezproblematicky, optimisticky, že na nás žádný kmen H5N1 ani jakýkoliv jiný nevyzraje, že lidstvo coby unikátní druh přežije a na naší nejmladší generaci, potažmo generace příští, se budeme moci spolehnout, jak nám dokazuje anketa, kterou uspořádaly profesorky Mateřské školy, kterou navštěvuje i Šimon, mezi svými čtyř až pětiletými posluchači. A teď schválně, můžete-li, rychle se podívejte na strop!!

O posledním svého druhu

9. května 2009 v 22:31 | biamart |  Příběhy

Krize, Prase, Mexiko, A… ale též Zářivá budoucnost. Co s tím???
................

Často se setkáváme s nejrůznějšími pohledy na budoucnost Země. V povídkách, románech, v seriozních debatách. Jaký bude náš svět? Zničíme ho? Přežijí lidé? Zabijí nás vesmírní vetřelci? Zachrání nás hodní mimozemšťané? Kdy vybuchne Slunce? Najdeme jiný prostor k životu? A budeme to vůbec my? Zničíme opravdu přírodu a svůj životní prostor? Vždyť příroda si poradí, tvrdíme. Příroda si dokáže najít rovnováhu a pomůže nám přežít. Omyl. Příroda rovnováhu nehledá, ta jde z extrému do extrému, a tak můžeme jen doufat, že vše dopadne dobře. Jak pro nás, tak pro svět… za nějakou tu miliardu let.