Říjen 2008

Petra a Big Luciano

19. října 2008 v 19:03 | biamart |  Z cest

Již čtvrt hodiny jsme kroužili nad zálivem, chvíli poušť zprava, chvíli jiná zleva, ale hlavně nás upozorňovalo vědomí, že již nějakou dobu máme sedět pevně na zemi. Nalétal jsem již desetitisíce mil, jednou pořádný pokles, ale jinak žádné nečekané a nežádané vzrůšo. Tak, že by dnes? Nejde vysunout podvozek? Nebo nečekaná situace na zemi, která zabraňuje přistání? B je správně, jak po chvíli oznámil kapitán letadla. Letiště v Akabě nedovoluje přistát, protože právě odbavuje jakousi státní návštěvu. A tak ještě dalších čtyřicet minut oblétáme apendix Rudého moře, Akabský záliv, a pěkně z ptačí perspektivy máme jak na dlani ten kousek území, o který se dělí čtyři státy, co se vlastně moc nemusí: Egypt, Izrael, Jordánsko a Saúdská Arábie. Když tak koukám na tu izraelskou nudličku, kde leží město Eilat, tak zjišťuji, že si tam turisti asi moc nezaplavou.

Svět, který bych chtěla

14. října 2008 v 11:42 | laura pausini

Kolikrát jsem již na něj myslela,
Na můj svět plný bláznovství a pokrytectví

Kolikrát jsem chtěla i já
Pomoci mu
Pro všechny, kteří trpí
Jako ty

Ten svět, který bych chtěla
by měl tisíce srdcí
pro tisíce lásek
Ten svět, který bych chtěla
By měl tisíce rukou
Které objaly by děti,
Jejichž oči by zítra žádali i tebe
Chraň nás

Pod Jižním křížem - Sním o Karekare

11. října 2008 v 20:57 | biamart |  Pod Jižním křížem

Byla první… byla vzrušující, divoká a nespoutaná. A neučarovala pouze mne. Až v Praze jsem se dozvěděl, že jsem ji viděl již před mnoha a mnoha lety. Hraje důležitou roli ve filmu Jane Campion, Piano.


Pod Jižním křížem - …a Bůh stvořil Rottnest Island

3. října 2008 v 22:15 | biamart |  Pod Jižním křížem


Vznik světa podle Rottnesťanů:

Napřed byla tma

Časem se rozpoutal ohromující rachot

Postupně se k vytvářejícímu světu přidala voda

S vodou přišel na svět život a světlo

A se životem a světlem ráj

A pak Bůh stvořil…

… Rottnest Island

Ten den, náš poslední, nezačal dvakrát nadějně. Ačkoli se Perth pyšní titulem nejslunečnějšího australského velkoměsta, tj, města s nejvyšším počtem slunečních dnů v roce, přivítal nás do zakaboněného rána s oblohou plnou těžkých naducaných mraků, jež se musely protrhnout každou chvíli. Ještě ve čtvrt na devět ráno, v době našeho plánovaného srazu u hotelové recepce, jsem se s nejistotou díval na dveře od výtahu, zda Martin s Lubošem přijdou či nikoliv. Přišli, jen s malou změnou plánu. Cíl naší cesty, návštěva ostrova Rottnest Island, byl z důvodu nepříznivého počasí ohrožen, a tak jsme se do přístavního města Fremantlu rozhodli plout nikoliv lodí, ale dojet vlakem s perthského nádraží. Jestli nakonec poplujeme na ostrov, by se vidělo až u oceánu.