Březen 2008


Ad: Tajemství...

22. března 2008 v 22:05 | biamart |  Poznámky na okraj
Tajemství už není tajemstvím. Takže kdo z té čtveřice nakonec v té Praze byl? Myšák Mickey, Castro, Vítek z Pyšné princezny nebo vodník Volšoveček? Podle ankety vyhrál jednoznačně fousáč v zeleném mundůru :-). A jedinému hlasujícímu posílám za správný tip mnoho pozdravů :-)))

Ptáci

21. března 2008 v 0:19 | biamart |  Příběhy
Měl to být normální, příjemný den. Měl jsem jít do práce, vydělat něco málo korunek, večer pobýt s rodinkou a v noci u počítače. Místo toho mě osud zavál do Kobe, do Japonska, odkud jsem se nedávno vrátil. Vydal jsem se na procházku z hotelu, když jsem potkal známou učitelku; vlastně ani nevím, zda to byla učitelka, ale to ani nehraje v příběhu velkou roli. A jestli bych se nechtěl podívat na ostrov v ósackém zálivu? Výletní místo zdejších obyvatel je vyhlášené svou příjemnou polohou a bezvadnou pláží s jemným pískem. Na ostrov vyplouvají každé dvě hodiny lodě, tak jsme si pospíšili. Až na širém oceánu jsem si uvědomil, že ta loď je vlastně matrace, že jsme na ní dva, že je malá a hned první vlna mě smetla dolů, do chladivé slané vody.

Tajemství … a děsně tajný

15. března 2008 v 12:26 | biamart |  Poznámky na okraj


Tak přijede do Prahy jedna celebrita, inkognito. Takže ticho, ať se to nedozví novináři.

O Felině, krasavici z El Pasa

12. března 2008 v 23:26 | biamart, Marty Robbins |  Příběhy
Stojím na kopci a pode mnou to dávné místo. Je netypický čas pro tento kus země, kapky podivného deště zkrápí mou poničenou vestu, studí na těle a dodávají vyschlému vzduchu zvláštní vůni. V poušti je déšť vždy podivný a vítaný, možná je pro mne znamením. Ale nemohu jinak, vědomí a svědomí mi přikazuje sestoupit dolů, popohnat svého koně až ke dveřím Rosina baru.