Prosinec 2007

Čas na změnu?

30. prosince 2007 v 17:21 | biamart |  Dopisy

Nemám kdy učit se tvořit stránky, a tak jsem uvítal, že na blog.cz pouze píšu a jen trochu a mírně upravím vzhled a jinak se o víc nestarám. Vyhovuje mi vkládání videí i obrázků (v tomto případě na rozdíl třeba od blogspot.com), na rozdíl od blogspot.com zde ale nemůžu použít audio. Vlastně všude je něco pro a proti. Ale posledních několik měsíců mi začínají vadit výpadky služby. Je jich stále více a všechno vyvrcholilo v pátek, kdy jsem se několik hodin nemohl dostat do svého účtu, protože i jméno i heslo se mi hlásilo jako špatné. Ještě jsem se nerozhodl skončit, protože je mi líto času, který jsem psaní věnoval, přesto jsem (pro jistotu) založil stránku, na kterou budu časem přepisovat nejzajímavější (jasně, velmi subjektivně vzato) články, možná i všechny. A až mě jednou blog.cz zase pořádně naštve, tak jen tady zruším (kliknu) a vedle uveřejním (kliknu).

Dostal jsem teď krásné přání k novému roku. Předávám:

Přeji všem všechno nejlepší v novém roce a hlavně ,,Ať nás neserou..."(tři
tečky si doplňte dle potřeby)

Sajonara

21. prosince 2007 v 22:46 | biamart |  Japan Acoustic

Hodinová cesta na letiště v ranním tokyjském provozu, ale předtím ještě snídaně ve třičtvrtě na šest východoasijského času, předsnídaňová panika a hledání nových brýlí, posnídaňová panika + hledání stejného, přehrabání kufru, jeho zabordelení, vysypání špinavých ponožek a nové a nové pokusy zavřít kufr. 6.30 nástup do autobusu a nalezení brýlí v baťohu, rána, kámen ze srdce, přepočítávání kil a studium anglických frází nechápajících požadavky letištního personálu ohledně překročení váhy nepoužito, váha nepřekročena. Odchod od přepážky, počítání příručních zavazadel, raz, dva, tři, kabát, pas, letenka, doklad o zavazadlech, doklad o zavazadlech!, ...doklad o zavazadlech!!!!, doklad o zavazadlech přilepen na dokladech o letenkách, vysvlíkání a oblíkání při kontrole, pasová kontrola, přísný Japonec, nic zvláštního. A pak už jen čekání na let. Sajonara
Japonsko 20.12.2007

"třináct dvacetšest"

18. prosince 2007 v 14:28 | biamart |  Japan Acoustic

Zase něco, pomyslel jsem si stejně jako Šimon, když po něm ZASE NĚCO chceme. Pokouším se tu k sobě srovnávat nejrůznější písmenka a japonská uklízečka zase něco brebentí. Přitom ještě včera, když jsem odcházel, říkala, jako hrob, pane, jako hrob. Tak jsem tomu naletěl. Jo, hrob, ale pěkně živej a ukecanej. Japonská uklízečka, co nám tu už přes týden uklízí, vypadá přesně jako všechny ostatní japonské uklízečky, co uklízej v hotelích po celém Japonsku. Je jí něco mezi sto dvaceti a sto čtyřiceti, šmajdá rychleji než šinkanzen, šátek za ní vlaje a denodenně o ni zakopnete, protože neměří víc než sto dvacet centimetrů. A to jsem jim určitě ještě hodně přidal. Naše uklízečka se ale liší užvaněností, mele a mele a nutí vás odpovídat a zdokonalovat se v japonské hatmatilce. Vím i jak se jmenuje, jen na to nemám dostatek čaje, takže sorry. Právě tu lezla v botách přes postel, no říkám, je malá, nedosáhne na druhou stranu, ale hned mi vysvětlovala, že má návleky na kolenou, že tedy může. A co jinak, čeko?? Hai. To je tak asi všechno, co si s ní popovídám. Ale jí to nestačí a vede svou. Tak ať vede.

Von to,von to tam dal

18. prosince 2007 v 13:32 | biamart |  Japan Acoustic

Nikdy by mě nenapadlo, že zdejší rocková star Eikichi Yazawa bude v dobách, kdy ještě neměl s Čechy nic společného, uvádět své největší "hity" česky.


Tokyo komban

16. prosince 2007 v 13:12 | biamart |  Japan Acoustic

Tokio Hotel

16. prosince 2007 v 4:05 | biamart |  Japan Acoustic
Akasaka Excel Tokyu

Ti, co nemaj domov

14. prosince 2007 v 14:43 | biamart |  Dopisy

Když je člověk dlouho na cestách, vzpomíná často na svůj domov, na to co se děje ve starých, známých místech, ale rozhodně nepočítá s tím, že se mu domov připomene událostí tak krutou…

++++++++++++++++++++++

Konec legendy II

12. prosince 2007 v 13:17 | biamart |  Japan Acoustic

Když jsem si před chvílí pročítal svůj předchozí příspěvek, řek jsem si, že to snad nemohu myslet vážně. Že tu není o čem psát? Chvíli se o vás pokoušej bacily, a to už je důvod k pesimistickým řečem. Takže:

Psát je vždy o čem a ukázat je vždy co. Tak třeba místo na němž stál kdysi hotel. Blbost? Jak pro koho.

Lennnnost

12. prosince 2007 v 9:13 | biamart |  Japan Acoustic

Nezaujatému čtenáři, který čirou náhodou zabrousí na tuto stránku by se mohlo zdát, že oproti roku minulému píšu letos o Japonsku méně. A já, "zaujatý psáč", bych mu dal za pravdu.

Nemám snad tolik elánu, tolik chuti na psaní?

Arima

11. prosince 2007 v 11:01 | biamart |  Japan Acoustic



Země zapadajícího slunce

10. prosince 2007 v 11:06 | biamart |  Japan Acoustic

Sedě ve vlaku Nozomi, směřujícího z Ósaky do Tokya, vzpomínám, co se v posledních dnech událo. No událo se, událo. Vyčerpán z nevyspaných, nikoliv vlastní vinou, nocí, z předvánočních, hektických nákupů (to je zrovna to, co na vánocích nemusím), začíná se mi v myšlenkách zjevovat onen úžasný den. Byl to pátek, den, který překonal i návštěvu starobylé Nary.

......................................

Vypadnout z Ósaky, to byl hlavní úkol, jak se vypořádat s "betonovou" tíhou, která na vás v tomto městě padá na každém kroku. A protože všude na světě existují lidé odvážní, kteří se vyznají, kteří se neztratí a kteří jsou ochotni vymyslet něco, co vás dostane ze všedních dnů, úkol se mi podařilo splnit. A myslím, že na výbornou.

Ósaka - Proměny

7. prosince 2007 v 11:10 | biamart |  Japan Acoustic



Rozmlouvání s Božími posly

6. prosince 2007 v 7:59 | biamart |  Japan Acoustic

Pryč z města, pryč z hluku, pryč od lidí, někam daleko, tam, kde jen šustí padající a z posledních sil se držící listí, kde krákoraj vrány či zpívají ptáčci z reproduktoru, kde na vás dýchne historie i vzácné, původní a vesměs nepoškozené památky.

Nagoya-Kanayama Sta. Area

5. prosince 2007 v 12:50 | biamart |  Japan Acoustic

Vůně Cypřišové zahrady

4. prosince 2007 v 2:34 | biamart |  Japan Acoustic

Jsou věci mezi nebem a zemí, které nejsou k pochopení, jsou věci, po nichž je lepší nepátrat, ale dějí se věci, o kterých přemýšlíte, nejdou vám do hlavy, aby zčistajasna prolétly vědomím a ukázaly se naprosto přirozenými, k životu nutnými a všemi toužebně očekávanými.

Nozomi#87 Tokyo-Nagoya

3. prosince 2007 v 10:20 | biamart |  Japan Acoustic


Jirisan

3. prosince 2007 v 7:51 | biamart |  Japan Acoustic

I změna je život, a tak se mi letos nepodařilo přemluvit tím odpovědné k tomu, abych měl v hotelovém ubytování zajištěnu samotku. Loni mě to velice vyhovovalo. Byl jsem svým pánem, chodil kdy chtěl, kam chtěl, spal jsem, když jsem měl chuť, dělal jsem, co mě bavilo a zval lidi v době mně nejpříhodnější.