Říjen 2007

O bohu, co si zakryl tvář

26. října 2007 v 1:39 Příběhy

Jeho příbytek byste marně hledali. Hovořit o příbytku je také zavádějící. Bydlel v nádherné, bleděmodře zářící a přepychově zařízené vile. O supermoderních vymoženostech, které mu pomáhali sledovat vše, co se ve světě děje, lidé ještě vůbec neměli potuchy. Jako každého dospívajícího ho v tomto věku však zajímaly především mejdany a vyjížďky se svými milionářskými vrstevníky. Ve škole vynikal v biologických a evolučních předmětech, ale jinak ho výuka absolutně nebavila; patřil ke studentům, kteří pro ránu nejdou nikdy daleko a jeho účast v bitkách byla známá po celém širém okolí. Rodiče, jenž jinak o svého syna téměř nejevili zájem, však velmi štědře dotovali školu, která byla z velké časti z těchto darů živa. Navíc, odmyslíme-li skutečnost, že byl grázlík, byl v jistém smyslu i génius. Ve svém věku posunul hranice poznání vývoje společnosti, zákonů evoluce, které sám pomáhal řídit, na dříve nemyslitelnou úroveň. Ve studovně vily, kterou mu hned po narození koupili rodiče, si podávaly ruce největší vědecké kapacity a obdivovaly, s jakou precizností dokáže spojovat jednotlivé struktury hmoty spolu s primitivními organismy, s jakou dokonalostí umí využívat pohyb a gravitaci a s jakou elegancí a nadhledem pracuje se samotnou evolucí. Právě tato jeho schopnost ho již nyní řadila mezi nejznámější persóny své doby.

Nevěřím pověrám

21. října 2007 v 0:59 | biamart |  Dopisy

Nevěřím pověrám, nevěřím předem danému osudu, nevěřím tomu, že někdo nebo něco určuje a řídí naší životní pouť. Věřím, že všechno, co děláme, děláme z vlastní vůle, i když to někdy u někoho nevypadá.

Ukradená zmrzlina

16. října 2007 v 15:42 | biamart |  jen tak

V noci, když spíte, stává se spousta nejrůznějších věcí. Myslím tedy ve snech. Že vás někdo honí nebo jezdíte výtahem do neexistujících pater nebo jste účastni orgií, které jinak v životě nezažijete (si uvědomuju, že toto se mi nikdy nezdálo :-)), případně, jak už jsem kdysi psal, sháníte zápočet z vodáckého nebo lyžařského kurzu (ve čtyřiceti letech), tak tím nikoho otravovat nebudu. Navíc to jsou věci tak nepravděpodobné, že jste rádi, když se vzbudíte a máte šanci myslet na něco jiného.


Co mi každé ráno šeptá má kamarádka Norah do ouška

8. října 2007 v 0:33 | biamart |  Dopisy
Každé ráno, když mířím někam do města, mi do ouška šeptá moje kamarádka Norah. A jsou to moc příjemné věci. Vůbec mi pak nevadí, že nemám svůj ranní klid, že musím cestovat narvaným metrem nebo tramvají, protože nikoho neslyším, jen občas zní kdesi z dálky to hrozně stále stejné Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. A co mi Norah šeptá? No třeba že ještě pořád není pozdě.

Dotýkat se ledu…

5. října 2007 v 20:53 Úvahy

Jsou věci, které ve dvaceti strávíte, často překousnete, někdy se jich snad i účastníte. Je-li vám však jednou tolik, zjistíte, že o to "překusování" více nestojíte, že se vám zajídá, že vás unavuje,že vás uráží.
Prolog

Pravidla, jen když se hodí,
vpředu vzadu řve pán radní.
Vždyť na stejné jsme všichni lodi,
prostě padni komu padni.

Intermezzo

Černoch z lokálu Hanrahan's na newyorské Osmačtyřicáté nosíval zásilky ledu ne na zádech, ale ve svých rukou, bez rukavic, bez kleští. Tkáň na jeho dlaních byla celá zjizvená, protože led dokáže spálit stejně jako oheň a když ho už dlouho nosíte, nezbude vám ani špetka citu.