Září 2007

To

27. září 2007 v 19:10 | biamart |  Noviny

Předevčírem jsem v televizi viděl hraný dokument o sektě, která zaútočila v roce 1995 sarinem v tokyjském metru. Dnes se o něco podobného pokoušel někdo v metru pražském. Ne, žádná poplašná zpráva, vůbec se mu to nepovedlo a látka taky nebyla smrtelně jedovatá. Doufám tedy. Navíc to nebyl žádný nezapáchající plyn. Naopak, děsně to smrdělo.

Střípky

26. září 2007 v 23:07 | biamart |  Čekání

radost
prožitek
zájem
oddych
zvláštnost
dimenze
pohlazení
optimismus
vzrušení
polibek…

Volnovíkendové paradoxy

23. září 2007 v 21:29 | biamart |  Čekání

Absolutně nemám dnes chuť na psaní. Vedle Tošíka stojí štamprle Myslivce, jen tak, na u volnění. Ale psát musím. Je prostě taková zvláštní doba, z poloviny neuvěřitelná, z druhé hektická. A bolestivá. Zároveň však dobře dopadnuvší. Klepu na dřevo. Hlavu. Svou.

Čekání

13. září 2007 v 20:23 | biamart |  Čekání

Bylo to moje "dítě". Snažil jsem se ho vypiplat, aby do života vstoupilo sebevědomě a zdravě. A starostí o něj jsem strávil nejlepší roky svého života, mluvíme-li tak o mládí. A dětství nemělo jednoduché. I hrobníkovi z lopaty se mi ho kdysi podařilo ukradnout, i když zásluhu na tom si dnes přivlastňují jiní. Pak začalo růst, k sebevědomí a snad i ke kráse, ačkoli časem o tom začínám pochybovat. Čekal jsem tenkrát, že vyroste k "obrazu mému". Ale nebyl jsem sám, čekali i druzí a jejich obraz byl přeci jen jiný. Ale již v začátcích jeho života jsem pozoroval něco, co mě mělo varovat. To "dítě" nebylo zdravé. Jeho nemoc se projevovala velice skrytě a zákeřně, postupně prostupovala celým tělem jak rakovina. Ale není to rakovina, je to jen jeho vlastnost. Stal se z něj arogantní, samolibý fracek (povznášející se nad všechny ostatní), který trpí paranoiou a schizofrenií. Chvíli vám zpívá libé melodie do ouška, aby vám během okamžiku, sotva se otočíte, vrazil kudlu do zad. Chvíli vás má za nepostradatelné, jindy vám vyhrožuje. Mnozí lidé, kteří s ním přijdou do styku, jsou zděšeni a já sám, stále si vědom toho, že je to pořád ještě mé "dítě", se ho snažím chránit.

Pětadvacátníci

9. září 2007 v 23:01 | biamart |  Dopisy

8. září je pro většinu lidí naprosto obyčejný všední den. Tento rok vyšlo na sobotu, což naopak pro mne bývá zpravidla všední den. Ačkoli i tuto sobotu jsem byl v práci, přesto se den od ostatních něčím lišil. Tak zaprvé: Filip slaví každoročně ráno o půl desáté narozeniny, letos byly již deváté, a tím je osmé září vyjímečné i pro nás dva se Zuzíkem, za druhé: Po pětadvaceti letech jsme se sešli spolukolegové ze základky.

Ztracení přátelé

3. září 2007 v 0:12 | biamart |  Dopisy

Jsou čtyři a každého znám (nebo i neznám) jinak. Všichni mají něco společného s internetem a mou stránkou. Jednoho neznám, jednoho znám moc dobře, jednoho jsem znával a jednoho znám vlastně přes někoho jiného. Všichni měli buď webovou stránku nebo blog a všechny mám ve svých oblíbených stránkách. A všichni zmizeli.