Červenec 2007

Počkej na mě, rohatá

24. července 2007 v 14:15 | autor neznámý |  Gais 2007

Appenzellská lidová - na nápěv písničky Na tý louce zelený

1. Na tý louce zelený
nad Gaisem položený,
pasou se tam vesele
ty naše krávy plyšové.

2. Počkej na mě, kravičko,
dám ti pusu na líčko,
aby se ti nezkazilo
tvoje dobré mlíčko.

Appenzellerland

21. července 2007 v 12:57 | biamart |  Gais 2007
Gais + popisky

Rozmarné léto

16. července 2007 v 14:48 | biamart |  Gais 2007

V lednici se chladí dostatečné zásoby piva, v mrazáku zmrzliny, žaluzie jsou stažené a já sám každou chvíli obracím oči k venkovnímu teploměru, protože podle zaručených zpráv, které se na mne valí ze všech stran, se za několik minut úplně rozpustím. Ale ještě před pár dny bylo vše úplně jinak. Takže: Nic jsem nepsal, začínám až teď:

.............................

Ten název je přece jen poněkud zavádějící. Počasí jí totiž poměrně stálé. Prší.

Gruezzli! V pondělí jsme se vzbudili a pršelo. Co dělat v takových chvílích na horách, kam jste přijeli je zdolávat, vyhřívat se na letním sluníčku, popíjet poobědní kafíčko před domem, chodit plavat na zdejší rozkošná koupaliště? Správně. Koupat se. Sice ne ve venkovních koupalištích, ale každá větší obec zde má krytý bazén, a jeho návštěva je jednou z možností, jak zabít den.

Včera neděle byla

16. července 2007 v 11:36 | biamart |  Gais 2007

Je pondělí 9. července 2007 a obloha je opět jednobarevná. Navíc se stále více a více přibližuje k nám a její ničím nepřerušená barva nevěstí i do příštích hodin nic dobrého. Prší a prší. Sedím ve svém kamrlíku, odmítám nabídky na fotbalový turnaj a snažím si uvědomit, jak to bylo včera. Ony mi to nohy připomenou.

………………….

Včera byla neděle a nás turisty Renatka vzbudila o půl osmé. Ale než jsem se vyhrabal ze svého teplého pelechu, něco snědl a připravil se na cestu, bylo již půl deváté. Strkání čoček do očí mi také zabralo hodnou chvíli, a tak do Wasserauenu jsme přijeli něco málo před devátou. V ten moment bylo již parkoviště na "konečné" naprosto plné a zdejší dobrovolníci již pakovali přijíždějící auta, tedy i nás, na trávu u potoka. Než jsme se stačili z auta vyhrabat, celý trávník za námi byl zaplněn a majitelé okolních luk si již mnuli ruce nad vidinou snadného výdělku. Švýcaři se prostě vybodli na kostel a šli vzývat svého Boha společně s námi do hor. Počasí se konečně umoudřilo, Säntis jsem viděl už o půl páté ráno, ale nějak jsme tu naši soutěž přestali hrát. Inu, nemáme výdrž. Ono je to stejně jedno, domů pojedeme tak jako tak a jestli někdo s bodíkem či bez něj - shodli jsme se na tom, že ho viděli všichni a basta.

Popojdi maličko, sluníčko

15. července 2007 v 10:02 | biamart |  Gais 2007

V současné době sedím u letního stolku před domkem, vedle na stoličkách užívají teplého večerního počasí ostatní "účastníci zájezdu", kluci počítají horkovzdušné balony, které se tu odkudsi vyrojily, právě jich je sedmnáct. Ale den nebyl pořád tak ideální.

Předpověď na dnes slibovala nejhezčí počasí. Nemyslím nejhezčí z ošklivých deštivých dnů, myslím opravdu teplý, slunečný letní den. Večer před jsme naplánovali první horskou túru. Měla se stát jakousi zatěžkávací zkouškou, a to hlavně pro Filípka, protože se moc těší na slibovaný Säntis. Snažíme se mu jeho radost trochu "znepříjemnit" a vysvětlujeme mu, že jen moc pěkné a pokud možno stálé počasí bude tou správnou výzvou ke zdolání zdejšího nejvyššího vrchu. Zatím jsme ho ještě neviděli, bodík stále čeká na svého majitele, navíc včera napadlo plno sněhu, který eventuální výstup ještě více zkomplikuje.

Kdo první uvidí Säntis, dostane bod

14. července 2007 v 10:07 | biamart |  Gais 2007

První dva dny je počasí tak nějak přibližně stejné. Je zima, nejvyšší teplota se vyšplhá na deset stupňů Celsia, což na začátku července není nic dvakrát potěšujícího. Navíc, i když jsme v horách, nejsme na tuto zimu zde moc zvyklí. Jenže, málo platné, počasí neovlivníme.

Takže, pohled z domku je podstatně úchvatnější než z naší staré usedlosti, jsme prostě o několik desítek metrů výš, tudíž máme jak hory, tak celé město Gais jako na dlani. Navíc, čas od času, pokud nejsou v mracích či mlze, vidíme všechny nám známé a většinou i zdolané vrchy svatohavelských Alp krom jediného. A tím je nejvyšší Säntis. Ještě jsme ho tu za ty dva dny neviděli. A tak hrajeme hru "Kdo první uvidí Säntis, získává bod" a jako bonus bezplatný návrat domů. To jsme ale velkorysí.

Cesta

13. července 2007 v 22:25 | biamart |  Gais 2007

Přesně po roce nastal znovu okamžik, na který se těším celý rok. I když tentokrát bylo všechno trochu jinak. Abych nezapomněl, jeli jsme do a našeho letního sídla v Gaisu. Jasně. Ale i cesta, i sídlo doznalo změn. Tak tedy:

Budík mě začal vyhrávat v šest hodin ráno. Takhle jsem si to s ním domluvil a on mě samozřejmě nezklamal. Oba dva se respektujeme, chováme se k sobě slušně, takže nemáme jediný důvod si dělat naschvály. Sice mě někdy ráno pekelně vytočí, ale po vychladnutí uznám, že on jen splnil to, o co jsem ho požádal. Vyjížděl jsem z Prahy. Sám. Rodinka na mě už čekala v Plzni a dlouho se nemohla dočkat. No jo, vstával jsem sice v šest, ale balení a skládání do auta mi zabralo více času, než jsem myslel, a tak místo v sedm jsem vyjel o půl hodiny později.