Červen 2007

Krycí název: Bologna

27. června 2007 v 13:39 | biamart |  Galerie
Bologna
cíl naší cesty.
Jídlo včetně knedlíku
a oblečeni v divné vesty,
jsme ji nezahlédli ani z rychlíku.

Tak počítejme spolu
za prvé:
Bolognu míjíme, jedem pořád dolů.
První otevřená vrata
až v hotelu v Terme Fratta

Když ptáčka lapají

21. června 2007 v 21:47 | biamart |  Příběhy

Do loňského roku jsem měl jeden takový malý účtík v ČSOB. No účtík, normální běžný účet to byl, ale byla to spíše rezerva pro strejdu Příhodu a rezervu jsem naštěstí zatím nepotřeboval. S účtem jsem vůbec nehýbal, přesto mi přišel dopis, ve kterém se představovala moje nová osobní bankéřka a žádala mě o schůzku. Zavolal jsem tedy na přidané telefonní číslo (přece jen schůzku s cizí slečnou nebo paní nemám každý den) a domluvil si návštěvu na určitý den, určitou hodinu. Sice jsem netušil, jakým způsobem bych mohl těch pár korun, uložených v bance, investovat, ale čas jsem měl a náladu na překvápko taky.

biamart stories

21. června 2007 v 12:34 | biamart |  Dopisy

Dnes je první letní den, první den období, které mám v roce nejraději. Zároveň se dnes narodilo moje třetí (v tuto chvíli zatím poslední) internetové "dítko". Po Blogu a Videu tu jsou Stories. Přiznám se, stejně jak v životě, že je to velký risk. První uživíte, s druhým si hrajete - je ještě malé - ale budu stačit na třetí? Budu mít na něj čas? Nebudu ho zanedbávat?

Koncert ve Slavkově

20. června 2007 v 8:00 | biamart |  Dopisy


ZVEŘEJNĚNO 20. ČERVNA 2007

Nedávno jsem zde psal o jedné mladé dámě, která mě uchvátila jak svým uměním, tak vůbec - sama sebou. Dnes večer v 19.30 hraje Chloë Hanslip s violoncellistou Jiřím Bártou v rámci festivalu Concentus Moraviae na zámku ve Slavkově u Brna. A tak nemeškejte a jeďte!! Neprohloupíte a zažijete nádherný večer.
PS: I já bych jel, nemít blbou zkoušku. Sorry.
TOPlist

klokáně šimon

17. června 2007 v 16:55 | biamart |  Galerie

Šlak

15. června 2007 v 23:39 | biamart |  Příběhy

Dnes v noci

Znáte to, jak ve spánku, možná do nějakého snu, se vkrade něco, co tam vůbec nepatří? Do snů hodně věcí nepatří, ale toto je jak z jiného světa. Výkřik, mluvení, emoce… A ono je to nakonec opravdu z jiného světa. Z toho nesnového, z reálného. A tak až za hodnou dobu jsem se probral a poznal, že z dálky se ozývá "mami, mami!…"

Vše nejlepší!

14. června 2007 v 11:27 | biamart |  Dopisy

Když tak občas otevřu nějaký blog, většinou jsem zahlcen nejrůznějšími cinkrlátky, malůvkami, všelijakými barevnými 'kompozicemi', zkrátka a dobře je stránka nepřehledná a já co nejrychleji odklikávám jinam. Zpravidla na podobnou stránku.

O blogu, o politice, o kdekom

13. června 2007 v 10:12 | biamart |  Úvahy

Zavřen doma, pouště na sebe vítr, který mi zde uměle vytvářejí lopatky elektrického větráku a lituje všech těch, co musí chtě nechtě do rozpáleného Brna, popíjím Cabernet Moravia 2004, brouzdám po internetu a právě pročítám novou rubriku 'idnesu', kterou jsou blogy. Mohou je psát všichni - jak se dočítám - tzn. jak lidé neznámí, tj. známí jen někomu, tak lidé známí, tj. známí skoro všem. Jakým způsobem potom idnes články třídí, je už celkem jedno.

Lavička

7. června 2007 v 15:19 | biamart |  Příběhy

Tam na březích Lago di Lugano se rozprostírá stejnojmenné město Lugano, "la bella citta" švýcarského kantonu Ticino. A na promenádě, táhnoucí se okolo jezera, mnozí z kolemjdoucích a korzujících využijí postavených laviček k odpočinku, k přemítání, k rozhovorům, k pauze mezi jednou procházkou, obědem a další procházkou. Třeba. A třeba taky ne. Těch červeně natřených laviček je tam mnoho. Jen jedna se však od ostatních něčím liší.

Bezesná rána

4. června 2007 v 16:11 | biamart |  Úvahy

Každý z nás by mohl být spisovatelem, každý by mohl režírovat filmy, psát scénáře příběhů, které ještě nikdo nezažil, každý má co povědět lidem, světu, prostě komukoliv. Může namítnout, že má tak jednotvárný život, který by nikoho nezajímal. Že jeho práce je nudná (pravda), nebo žádná (pravda), že celé dny chlastá, zírá na televizi a požírá bůček. Tak o tom bych opravdu nechtěl číst a film by těžko uspěl. Mohl by se promítat tak akorát v hospodách, a to už je levnější tam pořídit zrcadla.

Přesto všichni, ať už jsme hyperaktivní či hospodští povaleči, prožíváme neuvěřitelné, často jedinečné příběhy. Příběhy plné zvratů, tajemna, napětí, červených knihoven, příběhy neuvěřitelné až fantaskní. Protože všichni máme sny.