Listopad 2006

Ješitnej chlap

30. listopadu 2006 v 16:17 | biamart |  Japonsko 2006

Pomalu se začínám dostávat do skluzu. Naštěstí časový posun mezi Japonskem a Českem je takový, že málokdo od nás pozná, kdy vlastně píšu. Začínám prostě psát již o věcech, které se staly včera a nestíhám zaznamenávat každou situaci. Za tklivého zpěvu Martyho Robbinse se začínám pomalu rozpomínat, co se událo včera ještě předtím, než mě navštívili přátelé, kdy při povídání a popíjení Four Roses se ještě připojilo pár lidí z Česka, myslím Honza a Sebista, a taky Isra. A chtějte po mně, abych večer po únavném dni plném dojmů, po pár skleničkách Bourbonu ještě konverzoval v němčině :-). Some Memories Just Won't Die mě zase dostává. Jo, to kdybychom hráli!!

"Tak si vemte mapu, ne?"

29. listopadu 2006 v 10:31 | biamart |  Japonsko 2006

28. listopadu se Nagoya probudila do slunečného dne. Původně jsem byl konečně rozhodnut, že navštívím zdejší městský bazén, ale nakonec, snad i z toho důvodu, že všichni mluvili o japonských tradičních trzích, které se konají jednou měsíčně před svatyní Osu, jsem ho opět nenavštívil. Mám-li soudit (pečlivě jsem se vyhnul přechodníku) dle stále se zlepšujícího počasí, už asi ani nenavštívím.

Život a smrt v Japonsku

28. listopadu 2006 v 17:04 | biamart |  Japonsko 2006

Japonsko se sice už dávno zcela otevřelo světu, ale přesto to tu i dnes mají cizinci velmi těžké. Je pravda, že jako zákazníci v obchodech či v podobných zařízeních si připadáte velice příjemně, každý s vámi hovoří, i když je zvláštní, že se většinou dívá jinam, a tak i když neumíte japonsky, nevadí. Pak se vám neustále uklánějí a vy si připadáte jako střed zeměkoule.

Nagoya Castle

28. listopadu 2006 v 7:57 | biamart |  Japonsko 2006
Nagojský hrad byl vybudován příkazem Iejasuho Tokugawy, aby chránil jeho pozice na cestě Tokaido a stal se hrází proti útokům ze strany Osaky. Stavba hradu byla dokončena v roce 1612 a hrad sám patří mezi tzv. rovinaté. Až do restaurování v období Meiji, hrad vzkvétal jako sídlo, v němž žila nejznámější ze tří linií rodiny Tokugawa, linie Owari.

A mis amigos mexicanos

27. listopadu 2006 v 16:18 | biamart |  Japonsko 2006

Calendario azteca

Donado por la ciudad de México en conmemoración dal convenio de hermandad entre las ciudades de Nagoya y México.

Život v Japonsku 2

26. listopadu 2006 v 9:31 | biamart |  Japonsko 2006

Tři důvody mě dnes odrazují od návštěvy jakékoliv galerie, muzea či atrakce. Zamračené nebe (závidím, když čtu o Evropě a překonávání teplotních rekordů), neděle - tzn. vše přecpané lidmi a nakonec i to, že na mě konečně dolehla únava. A když je přece ta neděle, tak se nemá nic dělat. Snad jen ze zvyku zapomínám pravý význam tohoto slova.

Den devátý: Nagoya City Art Museum

25. listopadu 2006 v 11:42 | biamart |  Japonsko 2006

Po náročné večeři jsem kupodivu neměl ani těžkou noc, dokonce jsem byl vyspaný podstatně dříve a dokonaleji, než v normální dny. Asi mi už opravdu stačí k vyspání jen pět hodin, jen si to ještě nechci přiznat.

……………….

Dnešního volného dne jsem využil k návštěvě nagojského městského muzea. Byl to jediný program, ale znám se, prohlídka muzea mě vždy udolá. Při představě následujících dnů a obcházení všech ostatních zdejších muzeí se docela vážně zaobírám myšlenkou využít volno jiným způsobem. Třeba cvičením. No, jsem na vážkách, zda i to je dobrý nápad.

Prstem po mapě

25. listopadu 2006 v 3:48 | biamart |  Japonsko 2006

Bylo to v dobách, kdy u nás vládli zločinci, kteří stát obehnali drátem, aby jim náhodou postupně všichni neutekli. Bylo to v dobách, kdy v televizi běželi Neználek, reportáž o Remkovi, žvanící a senilní dědci a cestopis o socialistickém Laosu, kde všichni plní plán v továrně na rákosové "kšiltovky". V těch dobách někteří z nás chytali rakouskou televizi a objevovali takto svět. Ale mnozí též sháněli mapy a atlasy, a pak prožívali neuvěřitelná dobrodružství v blízkých i těch nejodlehlejších koutech naší zeměkoule. Kolikrát jsme s kluky sjížděli Yukon na Aljašce, jezdili přecpanými vlaky v Indii, ale i úzkými silničkami na francouzské Riviéře. A to všechno mockrát, ale vždy jen prstem po mapě.

Lidská paměť

24. listopadu 2006 v 19:14 | biamart |  Japonsko 2006
Nebylo by v pořádku, kdybych se nezmínil o dnešní večeři. Byli jsme pozváni japonskou agenturou po druhém koncertě do japonské restaurace. Naštěstí to byla restaurace shovívavá k cizincům tak, že pod stoly byla díra na nohy, čímž odpadla nepříjemná nutnost strkat kolegům své nohy pod jejich nos. A naopak ovšem.

Zahrada Shiritori, Nagoja

24. listopadu 2006 v 6:11 | biamart |  Japonsko 2006
Návštěva "Labutí zahrady" v Nagoji působí jako balzám na duši. A věřím, že přebije dnešní "rockovou" akci. Jestli ne, zítra se tam vrátím.

Meditace

23. listopadu 2006 v 15:54 | biamart |  Japonsko 2006
Čtvrtek byl ve znamení dvou naprosto odlišných událostí. Protože sem se z té druhé vrátil unavený a vyčerpaný a hluchý, půjdu brzy spát. Potřebuji to, zvláště když se dnešek bude zítra opakovat.

Ráno jsem se rozhodl navštívit svatyni Atsuta, v jejímž areálu jsem byl už včera, ale ten fotoaparát moc chyběl. Obával jsem se, celkem oprávněně, že japonskou svatbu se mi už natočit nepodaří, ale zároveň jsem si myslel, že dnes již tam bude klid a já vyfotím klášter, stromy, svatyně, prostě vše, co ten klid navozuje.

Život v Japonsku

22. listopadu 2006 v 14:15 | biamart |  Japonsko 2006

Kdo si myslí, že teď naprosto fundovaně napíšu o tom, jak žijí Japonci, co se jim honí v hlavách, jaké mají tužby a starosti, mají-li nějaké, či co si myslí o nás, tak se prostě a jednoduše plete. Tohle ví totiž jen oni sami - pro ně je to ale natolik přirozená věc, že by asi nepochopili, co mají vysvětlovat - a nebo lidé sem přivdaní a přiženění, případně zde už dlouhá léta, ne-li celý život, žijící.

Jak by to řekla Martina?

21. listopadu 2006 v 12:50 | biamart |  Japonsko 2006

Stává se to všem, že když někde někdo je a má volno, zákonitě prší a ve chvíli, kdy někam jede nebo má cestovní den, udělá se pěkně? Nebo je to jen moje specialita? Když jsem se dnes probudil, připravený na cestu do Nagoje, bylo nebe nad Tokyem bez mráčku jak vymetené. Naštěstí všechno zimní oblečení již bylo v kufru na cestě náklaďákem. Autobus nás odvezl na vlakové nádraží Tokyo Station, chvíli jsme čekali na vlak Nozomi, který nás měl vysadit v Nagoji. Nozomi je nejrychlejším vlakem japonských železnic, zastavuje jen ve velkých městech - Nagoja byla první zastávkou cestou z Tokya. Já osobně mu říkám Kachna. Ne kvůli rychlosti, to tedy určitě ne, ale vzhledem k jeho aerodynamické masce, která mně zkrátka připomíná kačenu.

Dnešní večeře

20. listopadu 2006 v 12:12 | biamart |  Japonsko 2006

Den čtvrtý: Shinjuku

20. listopadu 2006 v 10:58 | biamart |  Japonsko 2006
Tak máme první volný den. I když byla původně naplánována zkouška, je všechno tak naprosto super, že ji Japončíci zrušili. Jako obvykle tento rok, když je někde volno, tak prší. A Tokyo letos nechce zůstat pozadu.

Eikichi Yazawa

19. listopadu 2006 v 13:33 | biamart |  Japonsko 2006

Eikichi Yazawa, narozen 14. září 1949 v Hirošimě, je veteránem rockové muziky, které je neuvěřitelně oddaný a proto ho často nazývají japonským Elvisem. Jeho první vpád na hudební scénu začal v roce 1972 v bandu Carol, kde působil jako basista a zpěvák a čtyři písně, které hrál, se podobaly rocku Chucka Berryho s jeho křiklavým posměšným postojem. Oproti mnoha předchozím skupinám a hráčům rockové muziky se ale nikdy nestal nafoukaným "zlým hochem".

Atagojinja Shrine

18. listopadu 2006 v 16:28 | biamart |  Japonsko 2006
Kdo si myslí, že Tokyo, co by metropolis, je jen mrakodrap vedle mrakodrapu, plné silnice a neprůchodné chodníky, mýlí se. Je zde velké množství parků a různých zákoutí, kde si člověk může odpočinout od hluku velkoměsta.

Den první: Cesta Ruzyně - Incheon - Narita

17. listopadu 2006 v 15:57 | biamart |  Japonsko 2006

Právě se blížíme k Moskvě, když poprvé na palubě letadla společnosti Korean Airlines vytahuji Tošíka a dávám se do psaní. Je 22 hodin, sto dvacet minut letu již máme za sebou.

Už je to tady!

12. listopadu 2006 v 23:44 | biamart |  Dopisy
Tak jsem se konečně dočkal toho, co potká snad každého "dospělého". Sraz po letech. V tomto případě sraz maturitního ročníku po 20 letech.

Zátiší se svící

12. listopadu 2006 v 21:06 | biamart |  Galerie
Absolutně se ve svém blogu nechci zabývat politikou a už vůbec ne politiky. Stačí, že se nám sami neustále někde vnucují.