Ach, ti čerti!

5. prosince 2005 v 19:11 | biamart |  Příběhy
Mikuláš s čertem chodil i za mého dětství. Nějak je ti blbouni tolerovali, asi k tomu měli důvod a mysleli na nejhorší. Věřil jsem totiž, že je v devětaosmdesátem vzal čert, a tak to učím i své děti. Nestalo se. Asi s tím čertem uzavřeli dohodu: My vás necháme strašit děti a vy potom dáte pokoj nám. - K naší škodě. Bohužel.

Náš Mikuláš s čertem byl vždy trochu tajemný. Nikdy jsme je neviděli. Vždy nás až zavolali rodiče, abychom se šli rychle podívat, že jsme měli doma asi nějaké návštěvníky. A taky že ano. Někdy na balkoně, někdy na pohovce jsme objevili různé laskominy zabalené v červeném průsvitném papíru (někdy i brambor s uhlím) a vždy jsme Mikuláše a jeho tradičního "kolegu" viděli, až zacházeli za roh ulice.
To u Zuzky v Plzni je vítali každoročně. Někdy ty návštěvy měly i "neblahé následky". Inu děti. Jen bráška, mudrlant, pochyboval. Ten čert je přece teta Lída z Prahy - říkával. Ale i on se nechal obelstít, když "čert z Prahy" telefonoval z automatu na ulici a ptal se: Co Mikuláš? A brácha? - Ten čert ale opravdu vypadal jako Lída!
Letos měl jít Filípek čekat na Mikuláše s kamarádem. Nešel. Zrovna dnes onemocněl. A tak je mu to líto.
Nic - utěšujeme ho, určitě se tu někdy staví, když budeš odpočívat. Bude to ten starý dobrý tajemný Mikuláš, který tu nechá spoustu dobrot, jako kdysi nám.
Počkat... Něco slyším... Nějaký šramot na balkoně...
Tak se mějte, já běžím...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama