Hotel Des Mille Collines

14. listopadu 2005 v 21:45 | biamart |  Příběhy
Ten příběh se stal.
Bylo to v jedné zemi, kdesi strašně daleko, kde nikdo z nás nikdy nebyl. V té zemi se zabíjelo. Proč? Nevím. Jsem jedním z těch, co zasednou k večeři, pustí si zprávy a řeknou: "To je hrůza..." a uroní slzu. Pak se vrátí k večeři a začnou přemýšlet o svých starostech a trápeních, a jen v podvědomí možná tuší, že ty jejich vlastně starostmi vůbec nejsou.

Co se stalo v té zemi? Pohnutá historie, křivdy - domnělé i opravdové - a jeden, dva, tři kreténi, kteří zfanatizují dav. Zbabělci, kteří zabíjeli děti, ženy i neozbrojené muže.
A svět se díval a nechtěl vidět.
Ale v té zemi žil i muž, který se stal hrdinou, ačkoliv jim vůbec nechtěl být. Jmenoval se Paul.
Byl manažerem luxusního hotelu. Hotel patřil Belgičanům a bydleli v něm turisté, ale i generálové, diplomati.
Pak začalo zabíjení. Turisty z hotelu evakuovali, diplomaté zmizeli a v hotelu se objevili uprchlíci. Ubytoval je tam Paul. Těm uprchlíkům hrozilo zabití. Nepoznali byste je. Jen měli to nesprávné razítko v dokumentech. Ačkoli Paul patřil ke druhé straně, vážil si lidských životů a čekal, že svět zasáhne.
Čekal marně.
A tak musel Paul bojovat. Ne, žádnou zbraní. Přesto své "hosty" ubránil. Podplácel vrahy, dokázal využít své styky s generály, kteří "jeho" hotel navštěvovali, uměl využít jejich ješitnosti. Svou chytrostí, uměním jednat, ale i s obrovskou pomocí štěstí zachránil od kruté smrti vice než tisíc lidí.
Ten muž dnes žije s rodinou v Belgii. Jmenuje se Paul Rusesabagina. Je Hutu.
Lidé, které zachránil, byli Tutsijové.
Terry George o nich natočil film. Jmenuje se Hotel Rwanda a je to moc silný film.
Myslím si, že my všichni, kteří u večeře sledujeme zprávy o krutostech a masakrech, bychom ten film měli vidět.
Kdo ví, možná by v budoucnosti už nebylo další Kigali, nebyla by další Srebrenica, nebylo by...
Kdo ví?
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama